I když se mediace v českém právním řádu objevuje již více než 12 let, stále existuje spousta lidí, kteří o ní nikdy neslyšeli. Nebo slyšeli, ale nejsou si tak úplně jistí, o co se jedná. Pojďme si to vyjasnit.
Mediaci nelze srovnávat s neformálním soudem
Domníváte se, že na mediaci je potřeba přinést důkazy, které bude mediátor následně posuzovat? Tak tomu určitě není. Mediace není soudní řízení, a proto není úkolem mediátora nahrazovat roli soudce. Mediátor se nezabývá hodnocením důkazů, svědeckými výpověďmi ani neposuzuje oprávněnost nároků.
Stejně tak do mediace nepatří osobní názory mediátora na to, jak by soud nebo jiný orgán mohl důkazy posoudit či jak by mohl rozhodnout.
TIP: Absolvujte certifikovaný kurz mediace a naučte se prakticky využívat jednotlivé techniky.
Mediátora nezajímá, kdo (ne)má pravdu
Během mediace se nerozebírá, kdo udělal či neudělal chybu nebo kdo má a nemá pravdu. Mediátor by měl vždy ctít pravidlo nestrannosti. A to znamená, že nebude sympatizovat ani s jednou stranou konfliktu. Jeho úkolem je porozumět oběma stranám konfliktu a umožnit jim, aby společně našly řešení, které jim bude vyhovovat.
Mediace nerovná se poradenství
Úkolem mediátora není klientům nabízet své vlastní rady, jak celou záležitost vyřešit. Zkušený mediátor nepředpokládá, jaké řešení by mohlo být pro konkrétní klienty v dané situaci ideální. A ani se tím nezatěžuje. Celý proces vede tak, aby rozhodnutí mohly učinit samotné strany sporu.
Při mediaci není prostor k manipulaci
Někdy se může stát, že jeden s klientů za mediátorem přijde s tím, aby společně s ním druhého klienta přesvědčil o své pravdě. V takovém případě by ale mediátor měl rychle zasáhnout a vysvětlit mu, že manipulace do mediace jednoznačně nepatří.
Více informací ze světa mediace najdete na www.institutpromediaci.cz.
